Tak jako každý rok, tak i letos proběhl v areálu rekreačního střediska ve Svatošských skalách věhlasný teraristický aktiv. Pardon, už několik let povýšený na konferenci. O programu tohoto setkání se rozepisovat nebudu, to udělají jiní a jinde. Já se pokusím přiblížit, jak probíhal neoficiální paralelní program konference. Hlavním protagonistou byla tahle dobrota

která má dle literatury 1.500.000 SHU. Tedy zhruba o padesát procent víc než může mít Naga Jolokia, která je z papriček, které se dají u nás pěstovat, nejpálivější.

Kamarád Richard, o kterém byla zmínka v předešlém příspěvku, neúnavný propagátor kapsaicinu, vodní dýmky a Maroka, vytáhl s potměšilým výrazem ve tváři nenápadnou lahvičku a postavil ji na stůl v jídelně.

Já, jelikož se trochu ješitně považuji za znalce pálivého, jsem neváhal a jal se ochutnávat. Kapátkem ve víčku se mi podařilo na bříško ukazováku nabrat kapičku tmavě hnědé omáčky. Když to množství Richard uviděl, lakonicky prohlásil: „to nedáš“. A protože Richard je zkušenější pojídač čili, neměl jsem důvod mu nevěřit. Zbaběle jsem to „ohromné množství“ Bomby, asi tak 2×4 mm utřel do toaletního hajzlpapíru a kapátkem vytvořil množství o ½ menší. Labužnicky jsem kapičku o výměře asi tak 4 mm² setřel jazykem. V další pikosekundě jsem litoval dne, kdy jsem byl počat. V ústech se odehrál malý jaderný výbuch. Tři vteřiny po Velkém třesku existovala již většina známých prvků současného vesmíru, já tři vteřiny po mém Bigbengu začínal opět vnímat. První, co mne zaujalo bylo, že mne pálí pouze jazyk a vstupní část trávícího traktu, asi tak k mandlím. Rty či patro, jak to známe u čerstvých papriček, nikoliv. Taktéž jsem zaznamenal absenci škytání druhdy tak obvyklého. Slzy se draly do očí a o nějakém souvislém projevu se mluvit nedalo. Chuť Bomby ale byla docela zajímavá. Mísila se lehká příchuť ovoce s česnekovým ocasem. Pálivost postupně ustupovala a po nějakých pěti, sedmi minutách už byla situace v cavum oris docela normální, nebojím se říci příjemná. Dozvuky pálivosti nechávaly vyniknout chuti.

Ne všichni ale byli takto nadšení. Někteří nejen že nesdíleli mé nadšení, ale po ochutnání i potupně, v závětří, vrhli. Další nemilé překvapení čekalo ochutnávače v několika následující minutách ex post. Protože drtivá většina ochutnávačů Bomby byli pánové, kteří použili jako jídelní pomůcku některou ze svých rukou, respektive prstů, a protože paralelně s ochutnáváním Bomby popíjeli pivo, limo či víno, byli nuceni odejít jantarovou stezkou vykonat malou potřebu. A tady byl kámen úrazu. Vzhledem k tomu, že na pokožce se Bomba nijak neprojevovala, všichni do jednoho jsme uchopili (rozuměj každý zvlášť) svou chloubu do lateralitní ruky. Nastala druhá část Finální odpovědi. Shaft penisu již během výkonu mikce začal neskutečně pálit. My, tvrďáci, jsme to nedávali najevo, slabší jedinci vydávali různé zvuky doplněné bolestivými grimasami, a ti nejzženštilejší z nás si dokonce ohambí chladili sněhem.
Druhý den jsem si obědovou polévku ochutil Bombou opět. Nejsem přece bábovka, zkušeností mám až až, tak copak. Namočil jsem čistící špičku tapťátka do vršku Bomby a  tu potom vykoupal v polévce. Při druhé lžíci jsem se začal neskutečně potit a při třetí mi znoj z čela natekl do očí. Dalších asi dvanáct minut jsem byl slepý. Při otevření oči neskutečně pálily a navíc ani nedržely v poloze „ON“. Oba postižené smysly, tedy zrak a chuť, se mi navrátily, když už polévka byla studená. Vrátil jsem tedy nedojedený zbytek a šel si pro řízek, bych si spravil chuť. Protože jak se říká: řízkem nezarmoutíš.

Proč ten okázalý úvod, říkáte si asi. No proč, protože na samotném zasetí semínek čili do kypré hlíny toho až tolik zajímavého není.
V jednom nejmenovaném hobby obchodňáku jsem zakoupil okenní skleníček, rašelinové pěstební kornoutky a speciální směs zeminy pro výsev a pěstění. Rozboural jsem sušené papričky, které jsem dostal od kamarádů darem, otevřel plastikové pytlíčky s našetřenými semínky ať už z vlastní sklizně nebo z obchodu, udělal ďolíčky a uložil semínka do hlíny.

Seznam papriček, které se pokusím letos pěstovat

• Fatalii
• Habanero Chocolate
• Naga Bih Morich
• Naga Jolokia
• Jalapeños Purpure
• Serrano
• Scotch Bonnet Red
• Piri-Piri
• Noname z Cejlonu
• Noname z Bornea (loc. Mount Kinabalu)
• Fresno
• Red Peter Pepper
• Yellow Peter Pepper
• Noname z Hornbachu

a v neposlední řadě celý truhlík mého oblíbeného Jalapeños.

Na jednom z českých serverů věnujících se čili jsem našel zajímavý recepis, který si zamilovala téměř celá rodina. Původně pochází zpoza Atlantiku, kde mu říkají Jalapeño Poppers, ale u nás taky zdomácněl.

Budeme potřebovat zelené Jalapeños, strouhaný sýr, měkký sýr a slaninu. Druhy sýrů nejsou nijak striktně definovány, stejně tak ani poměr míchání. Já jsem vyzkoušel lučinu a goudu. Papričky rozřízneme podélně, vydlábneme semeník a do vzniklé vaničky vmázneme směs sýra. Poměr sýrů zase nechám na vytříbené chuti gourmeta. Takto naplněná Jalapeños zamotáme do slaniny. Ta by měla být pěkně prorostlá, široká tak akorát na papričku a dlouhá tak, aby se tato v ní aspoň jednou otočila. Tedy abychom vytvořili aspoň jeden závit. Takto nachystané závitky vložíme do vyhřáté trouby a pečeme při 200°C tak dlouho, než slanina zezlátne.
Tato pochoutka má jen jednu vadu. Libovolné množství, které připravíme, je vždy menší,  než malé množství. Dobrou chuť

A jen tak mimochodem, včera jsme si s mou drahou chotí pořídili krásný nový skládací plastový skleník. Zatím ale nevíme, kam ho dáme.

Čtěte také:

• Hlavně, že huba pálí

Léto se pomalu přehouplo do podzimu, za měsíc jsou vánoce. Tak jako každý rok. Nenávratně skončí období sousedských drakiád, lenošení venku a příležitostných prací na zahradě a začne doba svařáku, grogu a lenošení v pozici LHK u debiloskopu.

Nemám zimu rád od té doby, co jsem asi tak v šestnásti letech pod rukou prodal lyže a stržený peníz s kamarádem Richardem propil. Jsem letní typ, mám rád slunce, vodu, zmije.

Na letošní zimu se nevím proč těším. Nevím, vlastně tuším. Letos na jaře jsem pod druhou rukou koupil lyže. Asi dobré, protože pře mnou na nich jezdil sám Bode Miller. Tedy, tohle jméno je na nich napsané a wikipedia tvrdí, že je několikanásobný mistr světa, či co. No, každopádně si plánuji cestu do dětství a mládí, kdy jsem platil za dobrého lyžaře. Prý se to nezapomíná… Uvidíme.
Ještě jedna věc tu je, kvůli které se na zimu těším. Prostřední zimní měsíc, rozuměj únor, je ideální doba pro výsev čili.
Na jednom z předešlých teraristických aktivů či herpetologické konferenci (jak kdo chcete) mi kamarád Richard (neplést s předchozím Richardem) dal ochutnat habanero. Ne že bych před tím nikdy nic pálivého nejedl nebo neznal čili papriky, ale nějak jsem tomu dřív nevěnoval pozornost. Chuť mne naprosto uchvátila a já pochopil, že mám nového koníčka. Dal jsem se do studia rostliny s vědeckým názvem Capsicum annuum. Záhy jsem zjistil, jak se od sebe jednotlivé odrůdy liší, kdo to byl Scoville a jeho jednotky a spoustu dalších, užitečných informací.
Po poměrně ledabylé přípravě jak hardwarové tak softwarové jsem zasadil několik semínek čili, před tím doručené z internetového obchodu. Jen tak, do malého květníčku do hlíny a čekal jsem co se bude dít. Asi měsíc nic, no a potom začaly vykukovat zelené lístečky. Ze třech druhů sice vyrašil jen jeden, ale i tak, radost jsem měl obrovskou.
Pravda, ve svém životě jsem snad kromě hrášku nikdy nic nepěstoval, dokonce ani trávu ne.Tak jsem jen zaléval a čekal jak to poroste.
Abych to zkrátil, neměl jsem tucha ani o hnojení, ani o zaštipování, takže výsledkem z cca 15 zasazených semínek jsou tři plodící rostliny Jalapeños a jedna bonsai Habanero White, samozřejmě bez plodů.
Aby mi to nebylo líto, koupil jsem na tržnici čtyři rostliny, které už měly částečně plody. Na mou bezelstnou otázku, o jakou že se to jedná formu, se mi dostalo od bodrého pěstitele odpovědi zhruba tohoto znění: „teto só te svíčke a toto só normálňé feferóny, ja?!“.
Tato odpověď mou vědeckou duši sice neuspokojila, ale za to mi dala dostatečný prostor k tomu, abych začal zjišťovat, porovnávat, ochutnávat, prostě dobírat se k poznání, co že to vlastně pěstuji.
Letošní úroda je opravdu začátečnická, mám pár zralých Jalapeños a několik desítek papriček, které mohou být klidně Piri-piri nebo Cayenne mini nebo klidně cokoliv jiného.
Zato na příští rok jsem vybaven. Načetl jsem na různých fórech osvědčené postupy jak a kdy a do čeho sázet, jak pěstovat, hnojit no a tak. Rodinní příslušníci okamžitě pochopili situaci a k narozeninám mi věnovali darem semínka několika, teď už popsaných, odrůd. Dáreček za pár korun, ale udělal mi obrovskou radost. Dokoupím přes zimu (to je určitě zlevní) okenní pařníčky na předpěstování. Proto se těším na tuto zimu, hlavně tedy na zmíněný únor.

Zhruba před týdnem jsem sklidil větší část úrody červených paprik a abych je nějak uplatnil, udělal jsem si takovou lehce pálivou omáčku. Když ji ochutnala moje žena, rozzářili se jí oči. Nevím tedy jestli to bylo kapsaicinem nebo nadšením, ale faktem je, že mě pochválila. Dokonce řekla, že ta má omáčka je lepší než Pure Death, kterou jsem objednal nedlouho před tím, a kterou byla (a je) žena nadšena. Byl jsem na sebe pyšný.

Pokud by chtěl někdo omáčku zkusit také, recept je jednoduchý.

Nakrájíme papriky čili (libovolné) i se semínky, přidáme na čtvrtky nakrájená oloupaná červená rajčata, česnek, sůl, rýžový ocet a panenský olivový olej. Vše v přiměřeném množství a rozmixujeme na hrubo. Dáme vychladit do lednice a můžeme servírovat. Před upotřebením protřepat, klidně i zamíchat. V chladu by měla nějakou dobu vydržet.

Vím, není to nic moc, ale vzhledem k nedostatku potřebného materiálu, nemohl jsem dělat pokusy s jednodruhovými omáčkami. Příští rok to snad bude lepší. Určitě dám vědět.