Ani si nevzpomenu, kdy jsem Jana Švankmajera poznal. Vlastně jeho dílo. Vím jen, že to byly Mužné hry a že jsem se při jejich sledování (v kolektivu stejně postižených surrealistů) královsky bavil. Československá televize, jiná tady tehdy nebyla, zařadila hned po skončení této titanové sondy z kocouřích ocasů polních syslů do nitra fotbalového fanouška jakýsi, zcela jistě důležitý zápas v rugby. V tu chvíli jsem uvěřil, že v perestrojkové, bolševicko-frigidní televizi, ovládané perestrojkovými bolševiky pracuje na skladbě programu nějaký adolescent surreálného vnímání světa se smyslem pro humor. Číst více …