Po poslechnutí (nedobrovolném) tohoto songu, mohu prohlásit jediné: Zmrdi všech zemí, jděte do prdele.

Dlouho jsem nic nenapsal, nějak nebyla chuť, byť podnětů byla přehršel. Prostě se mi nechtělo. Mám jiné starosti, radosti a podobně. Ovšem událost z minulého týdne mne nabudila a já vzal svého Parkera a sesmolil jsem pár řádků. Vlastně jsem sedl za klávesnici.

Éterem (a nejen ním) se nese česko-slovenský hit.

Otravuje s ním většina rozhlasových stanic.

Nemám nic proti nejrůznějším aktivitám, které nám připomínají zbytečné a trochu sobecké rozhodnutí rozdělit naši republiku, ale co je moc… Sentiment je fajn, jen ho nesmí být příliš. Nemám rád Chinaski, nemám rád jejich frontmana Malátného či jak se jmenuje. Nemám rád kolovrátkové melodie, prostoduché texty a klišé. V této formaci se nešetří ničím. A národu se to, považte, líbí. No, národu. Spíš bych řekl tlupě vylízaných skřetů bez mozku, vkusu a studu, kteří jsou ochotni peníze, které povětšinou vydělal někdo jiný, utratit za SMSky s hlasováním v obskurních soutěžích. Pravda je, že této fabrice na šlágry jejich výrobní program funguje, a to už dlouho. Nebudu rozebírat produkci zmíněného souboru, nejsem hudební kritik a s mým sluchem to také není absolutní, o tom tento článek není.

Po poslechu písně a po přečtení textu (protože černé je černé a uši mohou svého nositele mýlit a co je psáno je i dáno) jsem napsal scénář, protože jsem v hloubi své nepokojné duše přesvědčen, že takovéto veledílo potřebuje veleklip. Tady je:

- začátek scénáře -

Slovensko­­-Česká hranice, neurčitý čas, neurčité pohoří, stmívá se. Dva zmrdi sedí naproti sobě na prašné cestě a v napřažených, zprava doleva se kývajících pažích, zapalovače. Plápolání slabých ohýnků… Přes cestu stařičká dřevěná závora, která pamatuje Jánošíkova psa coby štěně. Srdceryvná melodie a skřeky zmrda Malátného a zmrda Timka se nesou ztichlým horským krajem.
Z dálky přijíždí dampr CAT 773F naložený poctivými třiceti kubíky makadamu. Unylé „na na“ dvou hlavních protagonistů zvolna zaniká v řevu dvanáctiválce, který hravě zdolává pohraniční kopce.
Oba zmrdi, řádně sjetí lacinou ganjou z vietnamské tržnice ovšem blížící se nebezpečí nevnímají, tlemí se navzájem na sebe a pohupují se v rytmu songu.
Dampr, s mohutným odfouknutím ze svého brzdové systému dle normy ISO 3450: 1996, zastaví jen pár metrů od naší dvojice. Oba zmrdi pootočí hlavy a nechápavě hledí na naleštěného krasavce, který veze stavební materiál na nedalekou stavbu ekologicky nezávadné atomové elektrárny, díky které je v našem nejmenovaném pohoří zachráněno jedno údolí, pyšnící se výskytem ohroženého lesáka Cucujus haematodes. Nechápou, co se to děje, ale každopádně je to přivádí k záchvatu smíchu.
Šofér, starý mazák pocházející ze sídliště Lunik II, odkojený kytarovými rify Tommiho Iommiho, dělá v úkole a nemá čas čekat, až THC v těch dvou blbech přestane účinkovat a oni zvednou své otylé prdele a nechají ho dělat jeho práci.
Zatroubí. Smích. Zatroubí znovu, smích znovu…
Servomotor, jako poslušný sluha, stáhne okýnko. Šofér se chystá vyklonit ven a oba zmrdy počastovat jadrnou šarišštinou. Nadechuje se a… v tom k jeho uším doletí verš, za který by se ani Jirka Zmožek nemusel stydět. Nevěří svým uším, mozek analyzuje význam slov „dneska sme každý vlastním pánem, za to díky čus a ámen“.
Nervové okruhy nesou rychlostí světla potřebné impulsy svalům. Pravá noha sešlapuje plynový pedál k podlaze, levá pouští spojku. Žlutý obr zařve a silou svých sedmiset koní se vzepne k potemnělé obloze. Kužely světla ozáří mdlý měsíc. Následně opíšou křivku směrem dolů k horizontu a na několik málo sekund osvítí nechápavé tváře stále se tlemících zmrdů. CAT vyrazí vpřed…
V prachu, který se zvolna zvedá z cesty, lze tušit trosky závory a na zemi neurčité stíny. Červená koncová světla katrpillaru pomalu mizí za horizontem v táhlé pravotočivé zatáčce. Ticho, klidné ticho.
Zpovzdálí se nese tichá melodie úplně jiné písně.

- konec scénáře -

Vzkaz pro p. Renče. Kdybyste se ujal realizace, zřeknu se honoráře ve prospěch sdružení Zamenis.

PS: abych předešel případným nesrovnalostem prohlašuji, že: zmrd zde zmiňovaný není nadávka, ale definice.

Líbil se článek?

(Nehodnoceno)

 Loading ...