Před časem, když jsem psal tento článek, netušil jsem, jak tento makabrózní seriál zasáhne mé bytí. Sledoval jsem od tehdy s větší či menší nepravidelností příběhy všech těch pitoreskních hrdinů a zoufalých postav. Smál jsem se na celé kolo sarkastickým hláškám nenuceně šarmantního exprimáře Čendy. Dumal jsem nad moudry pronášené inertní sestrou Vendulkou a těšil se na každý příští čtvrtek, resp. úterý.  Shodou okolností zrovna minulý týden, stalo se, že jsem pár dílů vynechal. Do empírového ušáku před debiloskop jsem usedl až včera. Natěšený na nové příhody panoptika z jakési Nemocnice na okraji vkusu. Pro podobně postižené, a především pro ty, kteří neměli možnost včerejší díl vidět, jsem jeho děj shrnul v tomto komorním povídání.Prvních asi dvacet minut si nepamatuji, protože jsem byl své sličné choti, potažmo i sobě, dolít vynikajicí Sauvignon ze sklepú mistra Soviše. Pak to začalo. Doktorka jménem Gita protáhla ultraradiální expanzivní kundometr počítadlem lásky sestry Míši a považte: Míša bude mít zřejme Krista. Na všetečnou otázku zvídavé felčarky, zda někoho má, totiž odpoví Míša zavrtěním hlavy. Pokud není Bulharka, musí to znamenat jediné. Míša nikoho nemá a její těhotenství je dílem vyšší moci a  určitě si v ničem nezadá s tím slavnějším, tedy těhotenstvím Panny Marie. Ecce Homo. Přijde nový spasitel. A že ho tenhle svět sakra potřebuje.

Mezitím se obrazem i slovem přesuneme do jiné ordinace, kde dr. Páleníková vulgo Mrs. John’s slintá blahem nad skutečností, že holčičce Lidušce udělali díru do prdele a tudíž se bude moci za nějaký ten pátek radostně oddávat análnímu sexu. Při další skleničce Sauvignonu řeší švakři Česťa s Hruškou něco velmi delikátního, bohužel smysl debaty se rozplynul ve vůni kopřiv. Výsledkem rozhovoru bylo, že si tito šohajci tykají. Před tím si vykali. Že by ten Sauvignon?
Mezi tím Honza poslal esemesku.

Další kapacita lékařského sboru pronáší tantrickou větu, že fibroelastóza je poslední věta myokardu. V následujícím obraze se Mrs. Páleníková vrací do dětství. Tedy aspoň ve vzpomínkách na hru s panenkami. To prý teď, ve třech, už nejde. No co se dá dělat.
Před špitálem, vpravo z pohledu diváka, je na lavičce zase plno. Sláva. Mezitím, ve funkcionalistické hale rodinné vily dr. Gity, probíhá tlumený rozhovor na téma mužské nevěry. Mladší sestra majitelky vily rve lístky z půgétu, který majitelka bůhvíkde čmajzla. Tepou holky do žhavého želízka, jakým bezesporu nevěra je. Nevyřeší nic, jen se užaslý divák dozví, že Gita je sexuálně lakomá, což je horší vlastnost, než sexuální závist.

V bytě sestry Markéty, vlastně v bytě dr. Prokopa, se  chystá velká sláva. Dr. Prokop vyráží v kvádru před vzdělanou komisi dodělat si maturitu a do toho - tajemné zvonění!
MAMINKA přijela držet palce. Jó holka, láska mateřská nezná hranic, ani stavu. Maminka přijela taxíkem, protože sbalila nového taxikáře. Když jí přednosta Suk natáhl bačkory. Ale pozor, není to obyčejný taxikář, je to taxikář, který je vlastně operní pěvec a zpívá árie v cizím autě. Árie z Dalibora.
Maminka vybaluje z obrovské tašky chlebíčky, víno a preclíky, čímž dodá probíhající oslavě punc noblesy. Markéta jihne, zvlášť po tom, kdy  jí rozverná maminka nabídne tykání. „Říkej mi Leono, pls.“

Gita přiznává, že Česťa je sice kurevník, ale to ji na něm rajcuje nejvíc.
V báru se chystá jakási oslava a Mirka lanaří Míšu, ať jde s ní. Ale copak to jde, aby nositelka budoucího Spasitele vymetala jakési pochybné pajzly „U vidlí“?

Jó, za plentou, ve vile v sadu, se dějí věci. Dobře zajetá třicítka se nemůže hýbat, protože se s manželem prošukala podlahou na půdě a zřejmě si i natrhla píču. Při prohlídce dělal Česťa kočičí hřbet a nějak se blokl a taky se nemůže hýbat. Lékařský verdikt zní: vyměnit na půdě podlahu, jinak naše zdravotnictví zajde na úbytě. A to dokonce i bez dr. Ratha.

Hrůša má psí službu, ale prozměnu taky šuká. Zřejmě toho má jako primář kundologie moc, tak si bere práci domů. Psí služba mimo jiné znamená, že musí jít operovat když osud zavelí. No, šukajíc telefón neslyší. Chystá se velký průser.
Dr. Kroupa, mladý, rozvedený, šarmantní přítel ředitele (pozor, nejsou buzeranti) fouká tedy do mlíka, tahá kaštany z ohně, no prostě asistuje dr. Sukovi (pro zjednodušení to od teď bude Cuk) při těžké, složité a tajemstvím opředené operaci, která následuje po převezení pacientky z baru „U vidlí“ rychlou záchrannou stanicí právě na oddělení primáře Hrůši. Ten, ale jak víme, právě šuká. Kroupa se za běhu převlíká do montérek, spícího syna Tondu (nemohl ho nechat doma, je ještě malý) , který zabalený v dece připomíná batmana, svěřuje do péče inertní sestry Venduly a ředitel Bělouš aspoň drží palce. Mezitím někde Hrůša zřejmě ejakuluje, to bohužel ovšem užaslý divák nevidí. Z Tondy bude jistě jednou batman.

Střihem se dostáváme do bytu dr. Prokopa, který konečně zkoušku z dospělosti udělal a z radosti se zapovídal s tajemným operním pěvcem maminky Leony. Je to totiž Rus a dr. Pokop umí jen Kaťušu. Takže se nezapovídal, ale zazpíval. A mimo jiné, nechce se hned ožrat.

Vendula se chystá číst Tondovi-batmanovi pohádky. Teda vlastně chorobopisy. Kde by se taky na kundologii vzaly pohádky, že? Shluky latinských slov, které Vendula zkušeně vyslovuje se prolínají s výkřiky z operačních a porodních sálů, ovšem batmana moc nezajímají. Vendula tedy sahá do svých magických obrazů a zážitků. Batman se dozvídá srdceryvný příběh o pirátovi Frantovi, který na své šalupě, pod vlajkou s lebkou, pěstuje orchideje. Užaslý divák správně předpokládá, že tento příběh zanechá v batmanovi hlubokou rýhu.
Naštěstí, je to jenom jako.

Ze sálu vychází dr. Kroupa. Zkrvavenou rukou otírá zpocené čelo a kapkami pacientčiny krve špiní prokvetlou kštici, která z něj činí neodolatelného. Zvláště pro něžnější pohlaví. „Měla silný hemoragický šok a vlastně již byla na druhém břehu, když ji dovezli“, prohlásil primář ÁRA, který druhdy tak věrně ztvárnil Klému. Cuk je v depresi.

Tento dovádivý příběh nyní končí. Nejen užaslý čtenář, ale i já, se těšíme na další. Pokračování…