Tak především jsem se už dříve začal zbavovat přesvědčení, že banda kreativců, volnomyšlenkářů, editorů a ostatních looserů kolem Barbary Bulvové, píše scénář s nějakým výhledem do budoucna. Tedy, že celý seriál má nějakou koncepci, dějovou linku, zápletku, katarzi, vyvrcholení a ostatní nezbytné propriety dobrého příběhu. Ani myšlenka, že písemné podklady (nazvat to scénář je velice odvážné) pro kameramana a partu neherců, tedy jakési noty, aby zmínění měli alespoň rámcovou představu, co mají přibližně říkat, jak se pohybovat a ke komu se zrovna tulit a kde tak asi stojí kamera, vznikají náhodou se neujala. Ne tak to není. Myslím, že jsem té věci kápl na kloub. Nemám to sice potvrzené ani ověřené. Ale co není může být. S výzkumem jsem teprve na začátku. Po shlédnutí mnoha dílů, analýzy děje, prognózy vývoje, budování psychologického profilu jsem, po započítání statistické odchylky, došel přibližně k tomuto závěru.

Tak jak na netu existuje generátor textů v jaZYCE MILOslavA HeBkEHO, nebo nezbytná pomůcka pro budoucí voliče sociální demokracie, určitě existuje i generátor scénářů OVRZu. Pravda, je zcela jistě ukryt za neprostupnou hradbou firewallů, ohnivých zdí či DMZ. A to tak, že dobře. Strýček Google sice nenajde na klíčovou kombinaci slov „scénář + generátor + OVRZ“, ani jednu stránku, ale to není směrodatné. Zarážející je, že i taková těžké váha jako je MinӨhledač si na tomto zadání vyláme zuby. Zřejmě borci ze štatlu někde udělali chybu. Ale zpět k tématu.

ScénOVRZátor (můj ryze soukromý název pro generátor scénářů OVRZu) existuje. To je prostě pravda jako, že Elvis žije  a Amíci nikdy nebyli na Měsíci. Zcela jistě je jeho jádro napsáno v jazyce Brainfuck, s využitím  architektury x128  procesorů a SIMD instrukcemi. Nebudu dalek od pravdy, že kromě několika doktorů z plzeňské university třetího až čtvrtého věku, se na jeho vývoji podílel i legendární tvůrce neméně slavného programu pro zrychlení internetu. Ten, jehož jméno nesmí být vysloveno (nicméně zasvěcení vědí) je jeden z mála na sever od obratníku Kozoroha, který je schopen se zhostit takovéhoto úkolu. A co víc, zdárně ho i vyřešit. Takže tvůrce známe, teď se zkusíme podívat na to, jak vlastně generátor funguje.

V první fázi je potřeba pozdravit obligátním „Hello World“

++++++++++[>+++++++>++++++++++>+++>+<<<<
-]>++.>+.+++++++..+++.>++.<<++++++++++++
+++.>.+++.——.——–.>+.>.

Potom je nutné zadat počty a jména protagonistů (internet není nafukovací, nebudu je vypisovat všechny). Dalším nezbytným krokem je informace o výších hypoték jednotlivých protagonistů a jejich nesplacených úroků a jistiny. Tato informace je nezbytná pro stanovení výše honoráře. Navíc, po stisknutí Red Button, je tato odeslána příslušnému FÚ. Potom operátor zadá, kde přibližně v Kamenici se bude scéna odehrávat. Pro výběr může použít Array Dropdown s předvolenými destinacemi této fiktivní megapole. Připomeňme si nejznámější lokace: U čerta, Share, letiště, u Mázlů f kuchyňy (Mázl je totiž děsnej tvrďák) a samozřejmě Central park a Ř-úúúžofka (brouku). Následně program rozdělí protagonisty podle gender policy na male a female. Rekursivní metoda konečných prvků provede náhodný výběr a sestaví páry, které budou v následujících dílech k sobě poutány různými pojítky. Vytvoření vazby pomocí pyje, hypotéky nebo tchýně je poměrně obvyklé, pouta, chomout či horolezecké lano se nevyskytují tak často. Zde je nutno připomenout, že procesor řídící celý tento generátor, má známou chybu s plovoucí čárkou a je tedy jen otázkou času, kdy sestaví páry stejného pohlaví, či někoho z lidí sváže s případným domácím zvířete. Právní způsobilost navazovat vztahy v této verzi programu zatím není ošetřena.
Místo, herce a vztahy máme, ještě musíme zajistit pacienty a jejich diagnózy. Zde si nelze nevšimnout, že se tvůrci inspirovali u kolegů v zámoří. Tato část programu byla nedávno ošetřena patchem KB89698, který řešil chybu v metodice úchopu injekční stříkačky sestrou, nesprávné hodnoty při měření tlaku na přístroji OMROM 2715 a pád programu při dělení nulou.

Máme nyní víceméně zadány všechny hodnoty které potřebujeme a nezbývá než spustit samotné generování scénáře. To většinou proběhne v několika krocích a postup je signalizován zeleným gauge. Jakmile je proces generování hotov, na monitoru generátoru se zobrazí tiskový výstup kompatibilní s formátem Open Office. Obsluha může tento výstup exportovat do PDF, Excelu a CSV. Nyní nezbývá než výsledek vytisknout v požadovaném počtu kopií, ty rozdat zúčastněným a krokem veselým (zase z toho něco kápne) se odebrat na plac.
Program má také zabudovanou funkci Death, kdy je pomocí zaškrtávátka (checkboxu) označena postava, jejíž představitel se již dále nebude v seriálu vyskytovat. Ať už z důvodů zaplacené hypotéky či žárlivosti partnera. Funkce vypočítá nejbližší možný kritický bod, tedy místo, kdy může postava nějak logicky opustit děj a také stanoví důvod tothoto opuštění. Možností na výběr zde mnoho není. Za všechny např. infarkt myokardu, řádění rowdies a MUDr. Suk. Pokud je funkce volána s parametrem %zombie, znamená to, že se postava do seriálu vrátí. Zde se nabízí třeba služební cesta nebo válka v Zaire. Program používá plug-in Cimr_hdes ver. 1,1, který ovlivňuje demenci herců.

Další funkce a vlastnosti mi zatím zůstávají obestřeny tajemstvím. Ale slibuji, budu pátrat dál. Otevírá se zde mnoho nového, přímo vybízejícího k vědecké práci. Jo, a abych nezapomněl. Program má na výběr dva vzhledy „OfficeXP“ a „AmiPro Like“.

Na závěr, spíš pro ilustraci, ukázka začátku úvodní rutiny pro generování scény objednávky pití (99 lahví piva) v Baru u Čerta (hrají Lucie, Aleš, Pavla, Gita a pes Bublina, kompars nepočítaje):

>++++++++++[<++++++++++>-]<->>>>>+++[>+++>+++<<-]<<<<+<[>[>+
>+<<-]>>[-<<+>>]++++>+<[-<->]<[[-]>>-<<]>>[[-]<<+>>]<<[[-]>>
>>>>[[-]<++++++++++<->>]<-[>+>+<<-]>[<+>-]+>[[-]<->]<<<<<<<<
<->>]<[>+>+<<-]>>[-<<+>>]+>+<[-<->]<[[-]>>-<<]>>[[-]<<+>>]<<
<[>>+>+<<<-]>>>[-<<<+>>>]++>+<[-<->]<[[-]>>-<<]>>[[-]<<+>>]<
<[>+<[-]]<[>>+<<[-]]>>[<<+>>[-]]<<<[>>+>+<<<-]>>>[-<<<+>>>]+
+++>+<[-<->]<[[-]>>-<<]>>[[-]<<+>>]<<[>+<[-]]<[>>+<<[-]]>>[<
<+>>[-]]<<[[-]>>>++++++++[>>++++++<<-]>[<++++++++[>++++++<-] >.<++++++++[>------<-]>[<<+>>-]]>.<<++++++++[>>------<<-]<[- >>+<<]<++++++++[<++++>-]<.>+++++++[>+++++++++<-]>+++.<+++++[ >+++++++++<-]>.+++++..——–.——-.++++++++++++++>>[>>>+
>+<<<<-]>>>>[-<<<<+>>>>]>+<[-<->]<[[-]>>-<<]>>[[-]<<+>>]<<<< [>>>+>+<<<<-]>>>>[-<<<<+>>>>]+>+<[-<->]<[[-]>>-<<]>>[[-]<<+>
>]<<<[>>+<<[-]]>[>+<[-]]++>>+<[-<->]<[[-]>>-<<]>>[[-]<<+>>]<
+<[[-]>-<]>[<<<<<<<.>>>>>>>[-]]<<<<<<<<<.>>—-.———.<< .>>—-.+++..+++++++++++++.[-]<<[-]]<[>+>+<<-]>>[-<<+>>]+>+<
[-<->]<[[-]>>-<<]>>[[-]<<+>>]<<<[>>+>+<<<-]>>>[-<<<+>>>]++++
>+<[-<->]<[[-]>>-<<]>>[[-]<<+>>]<<[>+<[-]]<[>>+<<[-]]>>[<<+>
>[-]]<<[[-]>++++++++[<++++>-]<.>++++++++++[>+++++++++++<-]>+
.-.<<.>>++++++.————.—.<<.>++++++[>+++<-]>.<++++++[ >----<-]>++.+++++++++++..[-]<<[-]++++++++++.[-]]<[>+>+<<-]>>
[-<<+>>]+++>+<[-<->]<[[-]>>-<<]>>[[-]<<+>>]<<[[-]++++++++++. >+++++++++[>+++++++++<-]>+++.+++++++++++++.++++++++++.——
.<++++++++[>>++++<<-]>>.<++++++++++.-.———.>.<-.+++++++ ++++.++++++++.———.>.<————-.+++++++++++++.—– —–.>.<++++++++++++.—————.<+++[>++++++<-]>..>.<- ———.+++++++++++.>.<<+++[>------<-]>-.+++++++++++++++++
.—.++++++.——-.———-.[-]>[-]<<<.[-]]<[>+>+<<-]>>[-
<<+>>]++++>+<[-<->]<[[-]>>-<<]>>[[-]<<+>>]<<[[-]++++++++++.[
-]<[-]>]<+<]

Před časem, když jsem psal tento článek, netušil jsem, jak tento makabrózní seriál zasáhne mé bytí. Sledoval jsem od tehdy s větší či menší nepravidelností příběhy všech těch pitoreskních hrdinů a zoufalých postav. Smál jsem se na celé kolo sarkastickým hláškám nenuceně šarmantního exprimáře Čendy. Dumal jsem nad moudry pronášené inertní sestrou Vendulkou a těšil se na každý příští čtvrtek, resp. úterý.  Shodou okolností zrovna minulý týden, stalo se, že jsem pár dílů vynechal. Do empírového ušáku před debiloskop jsem usedl až včera. Natěšený na nové příhody panoptika z jakési Nemocnice na okraji vkusu. Pro podobně postižené, a především pro ty, kteří neměli možnost včerejší díl vidět, jsem jeho děj shrnul v tomto komorním povídání.Prvních asi dvacet minut si nepamatuji, protože jsem byl své sličné choti, potažmo i sobě, dolít vynikajicí Sauvignon ze sklepú mistra Soviše. Pak to začalo. Doktorka jménem Gita protáhla ultraradiální expanzivní kundometr počítadlem lásky sestry Míši a považte: Míša bude mít zřejme Krista. Na všetečnou otázku zvídavé felčarky, zda někoho má, totiž odpoví Míša zavrtěním hlavy. Pokud není Bulharka, musí to znamenat jediné. Míša nikoho nemá a její těhotenství je dílem vyšší moci a  určitě si v ničem nezadá s tím slavnějším, tedy těhotenstvím Panny Marie. Ecce Homo. Přijde nový spasitel. A že ho tenhle svět sakra potřebuje.

Mezitím se obrazem i slovem přesuneme do jiné ordinace, kde dr. Páleníková vulgo Mrs. John’s slintá blahem nad skutečností, že holčičce Lidušce udělali díru do prdele a tudíž se bude moci za nějaký ten pátek radostně oddávat análnímu sexu. Při další skleničce Sauvignonu řeší švakři Česťa s Hruškou něco velmi delikátního, bohužel smysl debaty se rozplynul ve vůni kopřiv. Výsledkem rozhovoru bylo, že si tito šohajci tykají. Před tím si vykali. Že by ten Sauvignon?
Mezi tím Honza poslal esemesku.

Další kapacita lékařského sboru pronáší tantrickou větu, že fibroelastóza je poslední věta myokardu. V následujícím obraze se Mrs. Páleníková vrací do dětství. Tedy aspoň ve vzpomínkách na hru s panenkami. To prý teď, ve třech, už nejde. No co se dá dělat.
Před špitálem, vpravo z pohledu diváka, je na lavičce zase plno. Sláva. Mezitím, ve funkcionalistické hale rodinné vily dr. Gity, probíhá tlumený rozhovor na téma mužské nevěry. Mladší sestra majitelky vily rve lístky z půgétu, který majitelka bůhvíkde čmajzla. Tepou holky do žhavého želízka, jakým bezesporu nevěra je. Nevyřeší nic, jen se užaslý divák dozví, že Gita je sexuálně lakomá, což je horší vlastnost, než sexuální závist.

V bytě sestry Markéty, vlastně v bytě dr. Prokopa, se  chystá velká sláva. Dr. Prokop vyráží v kvádru před vzdělanou komisi dodělat si maturitu a do toho - tajemné zvonění!
MAMINKA přijela držet palce. Jó holka, láska mateřská nezná hranic, ani stavu. Maminka přijela taxíkem, protože sbalila nového taxikáře. Když jí přednosta Suk natáhl bačkory. Ale pozor, není to obyčejný taxikář, je to taxikář, který je vlastně operní pěvec a zpívá árie v cizím autě. Árie z Dalibora.
Maminka vybaluje z obrovské tašky chlebíčky, víno a preclíky, čímž dodá probíhající oslavě punc noblesy. Markéta jihne, zvlášť po tom, kdy  jí rozverná maminka nabídne tykání. „Říkej mi Leono, pls.“

Gita přiznává, že Česťa je sice kurevník, ale to ji na něm rajcuje nejvíc.
V báru se chystá jakási oslava a Mirka lanaří Míšu, ať jde s ní. Ale copak to jde, aby nositelka budoucího Spasitele vymetala jakési pochybné pajzly „U vidlí“?

Jó, za plentou, ve vile v sadu, se dějí věci. Dobře zajetá třicítka se nemůže hýbat, protože se s manželem prošukala podlahou na půdě a zřejmě si i natrhla píču. Při prohlídce dělal Česťa kočičí hřbet a nějak se blokl a taky se nemůže hýbat. Lékařský verdikt zní: vyměnit na půdě podlahu, jinak naše zdravotnictví zajde na úbytě. A to dokonce i bez dr. Ratha.

Hrůša má psí službu, ale prozměnu taky šuká. Zřejmě toho má jako primář kundologie moc, tak si bere práci domů. Psí služba mimo jiné znamená, že musí jít operovat když osud zavelí. No, šukajíc telefón neslyší. Chystá se velký průser.
Dr. Kroupa, mladý, rozvedený, šarmantní přítel ředitele (pozor, nejsou buzeranti) fouká tedy do mlíka, tahá kaštany z ohně, no prostě asistuje dr. Sukovi (pro zjednodušení to od teď bude Cuk) při těžké, složité a tajemstvím opředené operaci, která následuje po převezení pacientky z baru „U vidlí“ rychlou záchrannou stanicí právě na oddělení primáře Hrůši. Ten, ale jak víme, právě šuká. Kroupa se za běhu převlíká do montérek, spícího syna Tondu (nemohl ho nechat doma, je ještě malý) , který zabalený v dece připomíná batmana, svěřuje do péče inertní sestry Venduly a ředitel Bělouš aspoň drží palce. Mezitím někde Hrůša zřejmě ejakuluje, to bohužel ovšem užaslý divák nevidí. Z Tondy bude jistě jednou batman.

Střihem se dostáváme do bytu dr. Prokopa, který konečně zkoušku z dospělosti udělal a z radosti se zapovídal s tajemným operním pěvcem maminky Leony. Je to totiž Rus a dr. Pokop umí jen Kaťušu. Takže se nezapovídal, ale zazpíval. A mimo jiné, nechce se hned ožrat.

Vendula se chystá číst Tondovi-batmanovi pohádky. Teda vlastně chorobopisy. Kde by se taky na kundologii vzaly pohádky, že? Shluky latinských slov, které Vendula zkušeně vyslovuje se prolínají s výkřiky z operačních a porodních sálů, ovšem batmana moc nezajímají. Vendula tedy sahá do svých magických obrazů a zážitků. Batman se dozvídá srdceryvný příběh o pirátovi Frantovi, který na své šalupě, pod vlajkou s lebkou, pěstuje orchideje. Užaslý divák správně předpokládá, že tento příběh zanechá v batmanovi hlubokou rýhu.
Naštěstí, je to jenom jako.

Ze sálu vychází dr. Kroupa. Zkrvavenou rukou otírá zpocené čelo a kapkami pacientčiny krve špiní prokvetlou kštici, která z něj činí neodolatelného. Zvláště pro něžnější pohlaví. „Měla silný hemoragický šok a vlastně již byla na druhém břehu, když ji dovezli“, prohlásil primář ÁRA, který druhdy tak věrně ztvárnil Klému. Cuk je v depresi.

Tento dovádivý příběh nyní končí. Nejen užaslý čtenář, ale i já, se těšíme na další. Pokračování…

Seriál Ordinace v růžové zahradě jsem zpočátku (prvních asi 30 dílů) ignoroval, tak jako většinu současné NOVA-PRIMA televizní šarády. Zlom nastal, když jsem kdesi na stránkách v bannerové reklamě objevil odkaz na pavouka vztahů. To mne jako teraristu velice zaujalo a jal jsem se pavouka studovat. Krásný barevný propletenec krásných lidí mne rozhodně nenechal chladným. Oči mi zářily jak po lahvi Tramínu a slyšel jsem sám sebe volat „To musím vidět“.Po prostudování televizního programu zakoupivšího v nejbližší trafice jsem zjistil, že 28 díl začíná již za pár hodin. Mé nadšení nebralo konce „Na vlastní oči uvidím všechny ty postavičky a snad začnu chápat i jejich životy“.

Začátky sledování byly těžké, stále jsem se nemohl zorientovat, kdo kam patří, kdo je ským spřízněn, kdo s kým spí a tak podobně. Pavouk vztahů, vytištění barevným inkoustem na kvalitním fotografickém papíře Premium Plus nebyl schopen pokrýt většinu odpovědí na mé otázky. Zřejmě soudruzi z NDR NOVY dlouho pavouka neupgradovali. Jediný tvor, kterého jsem byl schopen identifikovat zcela přesně a napoprvé byl Příšera. Zvířata mě vždycky šla lépe.

S přibývajícími díly na mém diváckém kontě jsem se stával čím dál tím zkušenějším divákem a najednou nebyl problém pojmenovat jednotlivé figury jejich jmény či odříkat některé skvostné dialogy. A to dokonce i v neděli večer v hospodě U mrtvoly, když debata přešla od Formule 1, žen či počasí k tomuto skvostu české dramaturgické tvorby začátku 3. milénia.

Sledoval jsem osudy hrdinů, hltal dialogy i scény, nevěřícně kroutil hlavou nad událostmi a dramaty, nad tou kakofonií stupidity, která se dvakrát týdně prohnala naším obývákem. Začal jsem na sobě pozorovat cosi jako abstinenční příznaky, když jsem jsem z rozličných důvodů tu jeden, tu dva po sobě jdoucí díly neviděl. Naštěstí slečna či paní Lucie Konečná napsala scénář tak fikaně, že divák ani nepoznal, že díly na sebe nenavazují.

Neuvěřitelné množstvím plytkých dialogů (tak hloupě snad nemluví ani v Horních Beřkovicích), předem tušených a navíc přihlouplých zápletek či paskvilů herectví na tak malém prostoru – 2 hodiny týdně – bych nečekal ani od tvůrců legendárního Dallasu.Přesně v duchu myšlenky českého velikána Járy Cimrmana divák čeká, zda bude druhá půlka stejně slabá jako ta první očekával jsem každý nový díl s natěšeností panice, jestli bude aspoň tak špatný jako předešlý. Většinou jsem zklamán nebyl – následující díl byl o φ11,28% horší. Ovšem, to co následovalo včera, tzn. po ordinačních prázdninách mne doslova vykolejilo. To už nebylo necelých 11 a půl procenta proti předešlému. Koeficient úpadku u 1. dílu 3. série nazvaný lapidárně „Jsem na živu“ vyskočil na neuvěřitelných 28,79%! Dobrat se k tomuto číslu, Koeficientu úpadku, lze pouze za pomoci speciálního vzorce, který ovšem tajím po vzoru výrobců Coca Coly či Becherovky. Poměrně složitě se v něm počítá množství spotřebovaného alkoholu v mg/m3 během sledování ve vztahu k sekundám strávených s otevřenou pusou. Celé se to umocňuje úhlovými vteřinami, které se načítají při nevěřícném kroucení hlavou. Potom ve výpočtu figuruje ještě pár pomocných údajů. Výsledek je na konec násoben dvaceti a dělen náhodným číslem.

Docela se těším, jak se bude tento příběh téměř skutečný, vyvýjet. Budu se snažit svou pravidelnou dávku dramatické sterility a debility nepropásnout a příležitostně se k tématu vrátím. Slibuju.

Na závěr si dovolím malou úvahu: honoráře realizačního týmu, platy herců, náklady na vlastní natáčení musí růst do zajímavých rozměrů. NOVA, jakožto komerční TV naštěstí není placena z našich daní. Teda vlastně z čeho je placena? AHA! Z reklamy. Proto místo vítězného křepčení Jensona Buttona po jeho prvním vítězství v F1 vidím reklamu na kundafáče, jogurty a spoustu píčovin, jejichž cena díky reklamě je několikanásobně vyšší než by musela. Na úplný závěr si neodpustím jednu malou parafrázi na známou repliku z neméně známého filmu. Píčaři ze všech sadů, vyližte si prdel. ]]> http://gadjukin.net/archives/picar-v-sadu/feed 0