Tak především jsem se už dříve začal zbavovat přesvědčení, že banda kreativců, volnomyšlenkářů, editorů a ostatních looserů kolem Barbary Bulvové, píše scénář s nějakým výhledem do budoucna. Tedy, že celý seriál má nějakou koncepci, dějovou linku, zápletku, katarzi, vyvrcholení a ostatní nezbytné propriety dobrého příběhu. Ani myšlenka, že písemné podklady (nazvat to scénář je velice odvážné) pro kameramana a partu neherců, tedy jakési noty, aby zmínění měli alespoň rámcovou představu, co mají přibližně říkat, jak se pohybovat a ke komu se zrovna tulit a kde tak asi stojí kamera, vznikají náhodou se neujala. Ne tak to není. Myslím, že jsem té věci kápl na kloub. Nemám to sice potvrzené ani ověřené. Ale co není může být. S výzkumem jsem teprve na začátku. Po shlédnutí mnoha dílů, analýzy děje, prognózy vývoje, budování psychologického profilu jsem, po započítání statistické odchylky, došel přibližně k tomuto závěru.

Tak jak na netu existuje generátor textů v jaZYCE MILOslavA HeBkEHO, nebo nezbytná pomůcka pro budoucí voliče sociální demokracie, určitě existuje i generátor scénářů OVRZu. Pravda, je zcela jistě ukryt za neprostupnou hradbou firewallů, ohnivých zdí či DMZ. A to tak, že dobře. Strýček Google sice nenajde na klíčovou kombinaci slov „scénář + generátor + OVRZ“, ani jednu stránku, ale to není směrodatné. Zarážející je, že i taková těžké váha jako je MinӨhledač si na tomto zadání vyláme zuby. Zřejmě borci ze štatlu někde udělali chybu. Ale zpět k tématu.

ScénOVRZátor (můj ryze soukromý název pro generátor scénářů OVRZu) existuje. To je prostě pravda jako, že Elvis žije  a Amíci nikdy nebyli na Měsíci. Zcela jistě je jeho jádro napsáno v jazyce Brainfuck, s využitím  architektury x128  procesorů a SIMD instrukcemi. Nebudu dalek od pravdy, že kromě několika doktorů z plzeňské university třetího až čtvrtého věku, se na jeho vývoji podílel i legendární tvůrce neméně slavného programu pro zrychlení internetu. Ten, jehož jméno nesmí být vysloveno (nicméně zasvěcení vědí) je jeden z mála na sever od obratníku Kozoroha, který je schopen se zhostit takovéhoto úkolu. A co víc, zdárně ho i vyřešit. Takže tvůrce známe, teď se zkusíme podívat na to, jak vlastně generátor funguje.

V první fázi je potřeba pozdravit obligátním „Hello World“

++++++++++[>+++++++>++++++++++>+++>+<<<<
-]>++.>+.+++++++..+++.>++.<<++++++++++++
+++.>.+++.——.——–.>+.>.

Potom je nutné zadat počty a jména protagonistů (internet není nafukovací, nebudu je vypisovat všechny). Dalším nezbytným krokem je informace o výších hypoték jednotlivých protagonistů a jejich nesplacených úroků a jistiny. Tato informace je nezbytná pro stanovení výše honoráře. Navíc, po stisknutí Red Button, je tato odeslána příslušnému FÚ. Potom operátor zadá, kde přibližně v Kamenici se bude scéna odehrávat. Pro výběr může použít Array Dropdown s předvolenými destinacemi této fiktivní megapole. Připomeňme si nejznámější lokace: U čerta, Share, letiště, u Mázlů f kuchyňy (Mázl je totiž děsnej tvrďák) a samozřejmě Central park a Ř-úúúžofka (brouku). Následně program rozdělí protagonisty podle gender policy na male a female. Rekursivní metoda konečných prvků provede náhodný výběr a sestaví páry, které budou v následujících dílech k sobě poutány různými pojítky. Vytvoření vazby pomocí pyje, hypotéky nebo tchýně je poměrně obvyklé, pouta, chomout či horolezecké lano se nevyskytují tak často. Zde je nutno připomenout, že procesor řídící celý tento generátor, má známou chybu s plovoucí čárkou a je tedy jen otázkou času, kdy sestaví páry stejného pohlaví, či někoho z lidí sváže s případným domácím zvířete. Právní způsobilost navazovat vztahy v této verzi programu zatím není ošetřena.
Místo, herce a vztahy máme, ještě musíme zajistit pacienty a jejich diagnózy. Zde si nelze nevšimnout, že se tvůrci inspirovali u kolegů v zámoří. Tato část programu byla nedávno ošetřena patchem KB89698, který řešil chybu v metodice úchopu injekční stříkačky sestrou, nesprávné hodnoty při měření tlaku na přístroji OMROM 2715 a pád programu při dělení nulou.

Máme nyní víceméně zadány všechny hodnoty které potřebujeme a nezbývá než spustit samotné generování scénáře. To většinou proběhne v několika krocích a postup je signalizován zeleným gauge. Jakmile je proces generování hotov, na monitoru generátoru se zobrazí tiskový výstup kompatibilní s formátem Open Office. Obsluha může tento výstup exportovat do PDF, Excelu a CSV. Nyní nezbývá než výsledek vytisknout v požadovaném počtu kopií, ty rozdat zúčastněným a krokem veselým (zase z toho něco kápne) se odebrat na plac.
Program má také zabudovanou funkci Death, kdy je pomocí zaškrtávátka (checkboxu) označena postava, jejíž představitel se již dále nebude v seriálu vyskytovat. Ať už z důvodů zaplacené hypotéky či žárlivosti partnera. Funkce vypočítá nejbližší možný kritický bod, tedy místo, kdy může postava nějak logicky opustit děj a také stanoví důvod tothoto opuštění. Možností na výběr zde mnoho není. Za všechny např. infarkt myokardu, řádění rowdies a MUDr. Suk. Pokud je funkce volána s parametrem %zombie, znamená to, že se postava do seriálu vrátí. Zde se nabízí třeba služební cesta nebo válka v Zaire. Program používá plug-in Cimr_hdes ver. 1,1, který ovlivňuje demenci herců.

Další funkce a vlastnosti mi zatím zůstávají obestřeny tajemstvím. Ale slibuji, budu pátrat dál. Otevírá se zde mnoho nového, přímo vybízejícího k vědecké práci. Jo, a abych nezapomněl. Program má na výběr dva vzhledy „OfficeXP“ a „AmiPro Like“.

Na závěr, spíš pro ilustraci, ukázka začátku úvodní rutiny pro generování scény objednávky pití (99 lahví piva) v Baru u Čerta (hrají Lucie, Aleš, Pavla, Gita a pes Bublina, kompars nepočítaje):

>++++++++++[<++++++++++>-]<->>>>>+++[>+++>+++<<-]<<<<+<[>[>+
>+<<-]>>[-<<+>>]++++>+<[-<->]<[[-]>>-<<]>>[[-]<<+>>]<<[[-]>>
>>>>[[-]<++++++++++<->>]<-[>+>+<<-]>[<+>-]+>[[-]<->]<<<<<<<<
<->>]<[>+>+<<-]>>[-<<+>>]+>+<[-<->]<[[-]>>-<<]>>[[-]<<+>>]<<
<[>>+>+<<<-]>>>[-<<<+>>>]++>+<[-<->]<[[-]>>-<<]>>[[-]<<+>>]<
<[>+<[-]]<[>>+<<[-]]>>[<<+>>[-]]<<<[>>+>+<<<-]>>>[-<<<+>>>]+
+++>+<[-<->]<[[-]>>-<<]>>[[-]<<+>>]<<[>+<[-]]<[>>+<<[-]]>>[<
<+>>[-]]<<[[-]>>>++++++++[>>++++++<<-]>[<++++++++[>++++++<-] >.<++++++++[>------<-]>[<<+>>-]]>.<<++++++++[>>------<<-]<[- >>+<<]<++++++++[<++++>-]<.>+++++++[>+++++++++<-]>+++.<+++++[ >+++++++++<-]>.+++++..——–.——-.++++++++++++++>>[>>>+
>+<<<<-]>>>>[-<<<<+>>>>]>+<[-<->]<[[-]>>-<<]>>[[-]<<+>>]<<<< [>>>+>+<<<<-]>>>>[-<<<<+>>>>]+>+<[-<->]<[[-]>>-<<]>>[[-]<<+>
>]<<<[>>+<<[-]]>[>+<[-]]++>>+<[-<->]<[[-]>>-<<]>>[[-]<<+>>]<
+<[[-]>-<]>[<<<<<<<.>>>>>>>[-]]<<<<<<<<<.>>—-.———.<< .>>—-.+++..+++++++++++++.[-]<<[-]]<[>+>+<<-]>>[-<<+>>]+>+<
[-<->]<[[-]>>-<<]>>[[-]<<+>>]<<<[>>+>+<<<-]>>>[-<<<+>>>]++++
>+<[-<->]<[[-]>>-<<]>>[[-]<<+>>]<<[>+<[-]]<[>>+<<[-]]>>[<<+>
>[-]]<<[[-]>++++++++[<++++>-]<.>++++++++++[>+++++++++++<-]>+
.-.<<.>>++++++.————.—.<<.>++++++[>+++<-]>.<++++++[ >----<-]>++.+++++++++++..[-]<<[-]++++++++++.[-]]<[>+>+<<-]>>
[-<<+>>]+++>+<[-<->]<[[-]>>-<<]>>[[-]<<+>>]<<[[-]++++++++++. >+++++++++[>+++++++++<-]>+++.+++++++++++++.++++++++++.——
.<++++++++[>>++++<<-]>>.<++++++++++.-.———.>.<-.+++++++ ++++.++++++++.———.>.<————-.+++++++++++++.—– —–.>.<++++++++++++.—————.<+++[>++++++<-]>..>.<- ———.+++++++++++.>.<<+++[>------<-]>-.+++++++++++++++++
.—.++++++.——-.———-.[-]>[-]<<<.[-]]<[>+>+<<-]>>[-
<<+>>]++++>+<[-<->]<[[-]>>-<<]>>[[-]<<+>>]<<[[-]++++++++++.[
-]<[-]>]<+<]

Doufám, že se i vám bude líbit.

Dlouho jsem nic nenapsal, nějak nebyla chuť, byť podnětů byla přehršel. Prostě se mi nechtělo. Mám jiné starosti, radosti a podobně. Ovšem událost z minulého týdne mne nabudila a já vzal svého Parkera a sesmolil jsem pár řádků. Vlastně jsem sedl za klávesnici.

Éterem (a nejen ním) se nese česko-slovenský hit.

Otravuje s ním většina rozhlasových stanic.

Nemám nic proti nejrůznějším aktivitám, které nám připomínají zbytečné a trochu sobecké rozhodnutí rozdělit naši republiku, ale co je moc… Sentiment je fajn, jen ho nesmí být příliš. Nemám rád Chinaski, nemám rád jejich frontmana Malátného či jak se jmenuje. Nemám rád kolovrátkové melodie, prostoduché texty a klišé. V této formaci se nešetří ničím. A národu se to, považte, líbí. No, národu. Spíš bych řekl tlupě vylízaných skřetů bez mozku, vkusu a studu, kteří jsou ochotni peníze, které povětšinou vydělal někdo jiný, utratit za SMSky s hlasováním v obskurních soutěžích. Pravda je, že této fabrice na šlágry jejich výrobní program funguje, a to už dlouho. Nebudu rozebírat produkci zmíněného souboru, nejsem hudební kritik a s mým sluchem to také není absolutní, o tom tento článek není.

Po poslechu písně a po přečtení textu (protože černé je černé a uši mohou svého nositele mýlit a co je psáno je i dáno) jsem napsal scénář, protože jsem v hloubi své nepokojné duše přesvědčen, že takovéto veledílo potřebuje veleklip. Tady je:

- začátek scénáře -

Slovensko­­-Česká hranice, neurčitý čas, neurčité pohoří, stmívá se. Dva zmrdi sedí naproti sobě na prašné cestě a v napřažených, zprava doleva se kývajících pažích, zapalovače. Plápolání slabých ohýnků… Přes cestu stařičká dřevěná závora, která pamatuje Jánošíkova psa coby štěně. Srdceryvná melodie a skřeky zmrda Malátného a zmrda Timka se nesou ztichlým horským krajem.
Z dálky přijíždí dampr CAT 773F naložený poctivými třiceti kubíky makadamu. Unylé „na na“ dvou hlavních protagonistů zvolna zaniká v řevu dvanáctiválce, který hravě zdolává pohraniční kopce.
Oba zmrdi, řádně sjetí lacinou ganjou z vietnamské tržnice ovšem blížící se nebezpečí nevnímají, tlemí se navzájem na sebe a pohupují se v rytmu songu.
Dampr, s mohutným odfouknutím ze svého brzdové systému dle normy ISO 3450: 1996, zastaví jen pár metrů od naší dvojice. Oba zmrdi pootočí hlavy a nechápavě hledí na naleštěného krasavce, který veze stavební materiál na nedalekou stavbu ekologicky nezávadné atomové elektrárny, díky které je v našem nejmenovaném pohoří zachráněno jedno údolí, pyšnící se výskytem ohroženého lesáka Cucujus haematodes. Nechápou, co se to děje, ale každopádně je to přivádí k záchvatu smíchu.
Šofér, starý mazák pocházející ze sídliště Lunik II, odkojený kytarovými rify Tommiho Iommiho, dělá v úkole a nemá čas čekat, až THC v těch dvou blbech přestane účinkovat a oni zvednou své otylé prdele a nechají ho dělat jeho práci.
Zatroubí. Smích. Zatroubí znovu, smích znovu…
Servomotor, jako poslušný sluha, stáhne okýnko. Šofér se chystá vyklonit ven a oba zmrdy počastovat jadrnou šarišštinou. Nadechuje se a… v tom k jeho uším doletí verš, za který by se ani Jirka Zmožek nemusel stydět. Nevěří svým uším, mozek analyzuje význam slov „dneska sme každý vlastním pánem, za to díky čus a ámen“.
Nervové okruhy nesou rychlostí světla potřebné impulsy svalům. Pravá noha sešlapuje plynový pedál k podlaze, levá pouští spojku. Žlutý obr zařve a silou svých sedmiset koní se vzepne k potemnělé obloze. Kužely světla ozáří mdlý měsíc. Následně opíšou křivku směrem dolů k horizontu a na několik málo sekund osvítí nechápavé tváře stále se tlemících zmrdů. CAT vyrazí vpřed…
V prachu, který se zvolna zvedá z cesty, lze tušit trosky závory a na zemi neurčité stíny. Červená koncová světla katrpillaru pomalu mizí za horizontem v táhlé pravotočivé zatáčce. Ticho, klidné ticho.
Zpovzdálí se nese tichá melodie úplně jiné písně.

- konec scénáře -

Vzkaz pro p. Renče. Kdybyste se ujal realizace, zřeknu se honoráře ve prospěch sdružení Zamenis.

PS: abych předešel případným nesrovnalostem prohlašuji, že: zmrd zde zmiňovaný není nadávka, ale definice.

Dívám se na debiloskop a nestačím se divit. Jakýsi nýmand si koupil lupen na pokleslý tyjátr a ejhle, na sesli mu sedí jiný nýmand. Nýmand neváhá a zavolá pátrací chuntu televize Nova. Přijede investigativní novinářka a začne vyšetřovat, kde je závada. Proč nýmandovi zasedli židli? Kdo za to může? Co na to Jan Tleskač? A je to vůbec barevně košér? Nikdo neřeší pokleslost žánru, bohorovně srovnávaného s uměním, žánru, který se nazývá „český muzikál“. Banda pochybných umělců, v podstatě každý, kdo má do prdele díru, píše v téhle zemi muzikály. A čím větší holotu přizve k účinkování, tím vydělá víc peněz. A pak se objeví nýmand, který je přesvědčený o tom, že jeho místo v šesté řadě nalevo od výtahu v multi-kulti kinu je to, za co celý život bojoval.

To jsme to dopadli… Pánbůh nám odpusť

Seriál Ordinace v růžové zahradě jsem zpočátku (prvních asi 30 dílů) ignoroval, tak jako většinu současné NOVA-PRIMA televizní šarády. Zlom nastal, když jsem kdesi na stránkách v bannerové reklamě objevil odkaz na pavouka vztahů. To mne jako teraristu velice zaujalo a jal jsem se pavouka studovat. Krásný barevný propletenec krásných lidí mne rozhodně nenechal chladným. Oči mi zářily jak po lahvi Tramínu a slyšel jsem sám sebe volat „To musím vidět“.Po prostudování televizního programu zakoupivšího v nejbližší trafice jsem zjistil, že 28 díl začíná již za pár hodin. Mé nadšení nebralo konce „Na vlastní oči uvidím všechny ty postavičky a snad začnu chápat i jejich životy“.

Začátky sledování byly těžké, stále jsem se nemohl zorientovat, kdo kam patří, kdo je ským spřízněn, kdo s kým spí a tak podobně. Pavouk vztahů, vytištění barevným inkoustem na kvalitním fotografickém papíře Premium Plus nebyl schopen pokrýt většinu odpovědí na mé otázky. Zřejmě soudruzi z NDR NOVY dlouho pavouka neupgradovali. Jediný tvor, kterého jsem byl schopen identifikovat zcela přesně a napoprvé byl Příšera. Zvířata mě vždycky šla lépe.

S přibývajícími díly na mém diváckém kontě jsem se stával čím dál tím zkušenějším divákem a najednou nebyl problém pojmenovat jednotlivé figury jejich jmény či odříkat některé skvostné dialogy. A to dokonce i v neděli večer v hospodě U mrtvoly, když debata přešla od Formule 1, žen či počasí k tomuto skvostu české dramaturgické tvorby začátku 3. milénia.

Sledoval jsem osudy hrdinů, hltal dialogy i scény, nevěřícně kroutil hlavou nad událostmi a dramaty, nad tou kakofonií stupidity, která se dvakrát týdně prohnala naším obývákem. Začal jsem na sobě pozorovat cosi jako abstinenční příznaky, když jsem jsem z rozličných důvodů tu jeden, tu dva po sobě jdoucí díly neviděl. Naštěstí slečna či paní Lucie Konečná napsala scénář tak fikaně, že divák ani nepoznal, že díly na sebe nenavazují.

Neuvěřitelné množstvím plytkých dialogů (tak hloupě snad nemluví ani v Horních Beřkovicích), předem tušených a navíc přihlouplých zápletek či paskvilů herectví na tak malém prostoru – 2 hodiny týdně – bych nečekal ani od tvůrců legendárního Dallasu.Přesně v duchu myšlenky českého velikána Járy Cimrmana divák čeká, zda bude druhá půlka stejně slabá jako ta první očekával jsem každý nový díl s natěšeností panice, jestli bude aspoň tak špatný jako předešlý. Většinou jsem zklamán nebyl – následující díl byl o φ11,28% horší. Ovšem, to co následovalo včera, tzn. po ordinačních prázdninách mne doslova vykolejilo. To už nebylo necelých 11 a půl procenta proti předešlému. Koeficient úpadku u 1. dílu 3. série nazvaný lapidárně „Jsem na živu“ vyskočil na neuvěřitelných 28,79%! Dobrat se k tomuto číslu, Koeficientu úpadku, lze pouze za pomoci speciálního vzorce, který ovšem tajím po vzoru výrobců Coca Coly či Becherovky. Poměrně složitě se v něm počítá množství spotřebovaného alkoholu v mg/m3 během sledování ve vztahu k sekundám strávených s otevřenou pusou. Celé se to umocňuje úhlovými vteřinami, které se načítají při nevěřícném kroucení hlavou. Potom ve výpočtu figuruje ještě pár pomocných údajů. Výsledek je na konec násoben dvaceti a dělen náhodným číslem.

Docela se těším, jak se bude tento příběh téměř skutečný, vyvýjet. Budu se snažit svou pravidelnou dávku dramatické sterility a debility nepropásnout a příležitostně se k tématu vrátím. Slibuju.

Na závěr si dovolím malou úvahu: honoráře realizačního týmu, platy herců, náklady na vlastní natáčení musí růst do zajímavých rozměrů. NOVA, jakožto komerční TV naštěstí není placena z našich daní. Teda vlastně z čeho je placena? AHA! Z reklamy. Proto místo vítězného křepčení Jensona Buttona po jeho prvním vítězství v F1 vidím reklamu na kundafáče, jogurty a spoustu píčovin, jejichž cena díky reklamě je několikanásobně vyšší než by musela. Na úplný závěr si neodpustím jednu malou parafrázi na známou repliku z neméně známého filmu. Píčaři ze všech sadů, vyližte si prdel. ]]> http://gadjukin.net/archives/picar-v-sadu/feed 0