pro mne nastal včera večer. Na maličkém nádvoří úřadu v Uničově se na pódium postavili tři osobnosti českého bigbeatu, aby přítomné publikum naplnili HUDBOU. Tito pánové nebyli nikdo míň než Michal Prokop, Luboš Andršt a Jan Hrubý a dobré dvě hodiny plnili můj (a doufám, že nejen můj) mozek i duši HUDBOU pod tlakem.

Po krátkém přivítání začali pánové skladbou portorického velikána Jose Feliciana. Následovaly známé i známější věci. Miss July se protahovala lačně na kožešině či Ztracená myšlenka nedobrovolně zaměstnávala mysl, nechyběla ani plavovláska střežící Karlův most proti Švédům, aby až na Kampě odevzadala své tělo. Potom Michal spolykával slova, vypouštěl čmeláčky a vyznával svou lásku vlastně až na márách. Blues o spolykaných slovech, moje citlivá struna, začíná velmi něžně, aby své naléhavé sdělení o tom, že lásku je potřeba vyznávat hned a nečekat, vykřičelo se vší nalehavostí do celého světa. Nad stmívajícím se Uničovem zněla mohutná Michalova harmonika až běhal mráz po zádech. Potom se pánové vydali do světových vod a zahltili nás  klasikou.  Hoochie Coochie Man či Boom Boom rozhoupalo i ty, kteří odolávali a na nádvoříčku nebyl snad nikdo, kdo by se nepohupoval, nebroukal si nebo potichu tleskal. Jednou z perliček bylo třeba Got My Mojo Working.

Na všech třech pánech bylo vidět, jak se svým hraním baví a publikum to vycítilo. Zpětná vazba byla navázána. Jamovali a jamovali, špičkovali se k lepším a hravějším finesám. To, že jsou opravdoví mistři předvedli v kratičké exkurzi do Tenkrát na Západě. Dobré dvě hodiny jsme si užívali bigbeatu v té nejčistší, křišťálové podobě. Na závěr Honza předvedl, že je i šikovný kutil a opravil si své, zřejmě porouchané, housle.

Po cestě domů mne napadla jedna taková ztracená myšlenka. Proč tito pánové, nepravidelně se scházející v pravidelné sestavě, nepotřebují cvičit, nepotřebují seznam písniček co a jak mají hrát.  Prostě se sejdou, mrknou na sebe a hrají a hrají. Naproti tomu je spousta formací, které se scházejí pravidelně, cvičí, vsázejí na image a na konec po jejich koncertě si člověk nějak nemůže uvědomit, kdo že to vlastně byl. Napadlo mne i vysvětlení (možná není správné) – tito pánové hrají protože je to baví, protože chtějí udělat publiku radost.

Líbil se článek?

(Nehodnoceno)

 Loading ...