Včera nastal ten slavný den. Většina pálivého semene je v zemi, nicméně to, co tomuto téměř slavnostnímu aktu předcházelo, stojí také za zmínku. Takže se s Vámi podělím o pár zážitků. Mega SHU je mega zážitek, vo tom žádná!

Tak jako každý rok, tak i letos proběhl v areálu rekreačního střediska ve Svatošských skalách věhlasný teraristický aktiv. Pardon, už několik let povýšený na konferenci. O programu tohoto setkání se rozepisovat nebudu, to udělají jiní a jinde. Já se pokusím přiblížit, jak probíhal neoficiální paralelní program konference. Hlavním protagonistou byla tahle dobrota

která má dle literatury 1.500.000 SHU. Tedy zhruba o padesát procent víc než může mít Naga Jolokia, která je z papriček, které se dají u nás pěstovat, nejpálivější.

Kamarád Richard, o kterém byla zmínka v předešlém příspěvku, neúnavný propagátor kapsaicinu, vodní dýmky a Maroka, vytáhl s potměšilým výrazem ve tváři nenápadnou lahvičku a postavil ji na stůl v jídelně.

Já, jelikož se trochu ješitně považuji za znalce pálivého, jsem neváhal a jal se ochutnávat. Kapátkem ve víčku se mi podařilo na bříško ukazováku nabrat kapičku tmavě hnědé omáčky. Když to množství Richard uviděl, lakonicky prohlásil: „to nedáš“. A protože Richard je zkušenější pojídač čili, neměl jsem důvod mu nevěřit. Zbaběle jsem to „ohromné množství“ Bomby, asi tak 2×4 mm utřel do toaletního hajzlpapíru a kapátkem vytvořil množství o ½ menší. Labužnicky jsem kapičku o výměře asi tak 4 mm² setřel jazykem. V další pikosekundě jsem litoval dne, kdy jsem byl počat. V ústech se odehrál malý jaderný výbuch. Tři vteřiny po Velkém třesku existovala již většina známých prvků současného vesmíru, já tři vteřiny po mém Bigbengu začínal opět vnímat. První, co mne zaujalo bylo, že mne pálí pouze jazyk a vstupní část trávícího traktu, asi tak k mandlím. Rty či patro, jak to známe u čerstvých papriček, nikoliv. Taktéž jsem zaznamenal absenci škytání druhdy tak obvyklého. Slzy se draly do očí a o nějakém souvislém projevu se mluvit nedalo. Chuť Bomby ale byla docela zajímavá. Mísila se lehká příchuť ovoce s česnekovým ocasem. Pálivost postupně ustupovala a po nějakých pěti, sedmi minutách už byla situace v cavum oris docela normální, nebojím se říci příjemná. Dozvuky pálivosti nechávaly vyniknout chuti.

Ne všichni ale byli takto nadšení. Někteří nejen že nesdíleli mé nadšení, ale po ochutnání i potupně, v závětří, vrhli. Další nemilé překvapení čekalo ochutnávače v několika následující minutách ex post. Protože drtivá většina ochutnávačů Bomby byli pánové, kteří použili jako jídelní pomůcku některou ze svých rukou, respektive prstů, a protože paralelně s ochutnáváním Bomby popíjeli pivo, limo či víno, byli nuceni odejít jantarovou stezkou vykonat malou potřebu. A tady byl kámen úrazu. Vzhledem k tomu, že na pokožce se Bomba nijak neprojevovala, všichni do jednoho jsme uchopili (rozuměj každý zvlášť) svou chloubu do lateralitní ruky. Nastala druhá část Finální odpovědi. Shaft penisu již během výkonu mikce začal neskutečně pálit. My, tvrďáci, jsme to nedávali najevo, slabší jedinci vydávali různé zvuky doplněné bolestivými grimasami, a ti nejzženštilejší z nás si dokonce ohambí chladili sněhem.
Druhý den jsem si obědovou polévku ochutil Bombou opět. Nejsem přece bábovka, zkušeností mám až až, tak copak. Namočil jsem čistící špičku tapťátka do vršku Bomby a  tu potom vykoupal v polévce. Při druhé lžíci jsem se začal neskutečně potit a při třetí mi znoj z čela natekl do očí. Dalších asi dvanáct minut jsem byl slepý. Při otevření oči neskutečně pálily a navíc ani nedržely v poloze „ON“. Oba postižené smysly, tedy zrak a chuť, se mi navrátily, když už polévka byla studená. Vrátil jsem tedy nedojedený zbytek a šel si pro řízek, bych si spravil chuť. Protože jak se říká: řízkem nezarmoutíš.

Proč ten okázalý úvod, říkáte si asi. No proč, protože na samotném zasetí semínek čili do kypré hlíny toho až tolik zajímavého není.
V jednom nejmenovaném hobby obchodňáku jsem zakoupil okenní skleníček, rašelinové pěstební kornoutky a speciální směs zeminy pro výsev a pěstění. Rozboural jsem sušené papričky, které jsem dostal od kamarádů darem, otevřel plastikové pytlíčky s našetřenými semínky ať už z vlastní sklizně nebo z obchodu, udělal ďolíčky a uložil semínka do hlíny.

Seznam papriček, které se pokusím letos pěstovat

• Fatalii
• Habanero Chocolate
• Naga Bih Morich
• Naga Jolokia
• Jalapeños Purpure
• Serrano
• Scotch Bonnet Red
• Piri-Piri
• Noname z Cejlonu
• Noname z Bornea (loc. Mount Kinabalu)
• Fresno
• Red Peter Pepper
• Yellow Peter Pepper
• Noname z Hornbachu

a v neposlední řadě celý truhlík mého oblíbeného Jalapeños.

Na jednom z českých serverů věnujících se čili jsem našel zajímavý recepis, který si zamilovala téměř celá rodina. Původně pochází zpoza Atlantiku, kde mu říkají Jalapeño Poppers, ale u nás taky zdomácněl.

Budeme potřebovat zelené Jalapeños, strouhaný sýr, měkký sýr a slaninu. Druhy sýrů nejsou nijak striktně definovány, stejně tak ani poměr míchání. Já jsem vyzkoušel lučinu a goudu. Papričky rozřízneme podélně, vydlábneme semeník a do vzniklé vaničky vmázneme směs sýra. Poměr sýrů zase nechám na vytříbené chuti gourmeta. Takto naplněná Jalapeños zamotáme do slaniny. Ta by měla být pěkně prorostlá, široká tak akorát na papričku a dlouhá tak, aby se tato v ní aspoň jednou otočila. Tedy abychom vytvořili aspoň jeden závit. Takto nachystané závitky vložíme do vyhřáté trouby a pečeme při 200°C tak dlouho, než slanina zezlátne.
Tato pochoutka má jen jednu vadu. Libovolné množství, které připravíme, je vždy menší,  než malé množství. Dobrou chuť

A jen tak mimochodem, včera jsme si s mou drahou chotí pořídili krásný nový skládací plastový skleník. Zatím ale nevíme, kam ho dáme.

Čtěte také:

• Hlavně, že huba pálí

Líbil se článek?

(+5 hodnocení, 5 hlasů)

 Loading ...