Tak především jsem se už dříve začal zbavovat přesvědčení, že banda kreativců, volnomyšlenkářů, editorů a ostatních looserů kolem Barbary Bulvové, píše scénář s nějakým výhledem do budoucna. Tedy, že celý seriál má nějakou koncepci, dějovou linku, zápletku, katarzi, vyvrcholení a ostatní nezbytné propriety dobrého příběhu. Ani myšlenka, že písemné podklady (nazvat to scénář je velice odvážné) pro kameramana a partu neherců, tedy jakési noty, aby zmínění měli alespoň rámcovou představu, co mají přibližně říkat, jak se pohybovat a ke komu se zrovna tulit a kde tak asi stojí kamera, vznikají náhodou se neujala. Ne tak to není. Myslím, že jsem té věci kápl na kloub. Nemám to sice potvrzené ani ověřené. Ale co není může být. S výzkumem jsem teprve na začátku. Po shlédnutí mnoha dílů, analýzy děje, prognózy vývoje, budování psychologického profilu jsem, po započítání statistické odchylky, došel přibližně k tomuto závěru.

Tak jak na netu existuje generátor textů v jaZYCE MILOslavA HeBkEHO, nebo nezbytná pomůcka pro budoucí voliče sociální demokracie, určitě existuje i generátor scénářů OVRZu. Pravda, je zcela jistě ukryt za neprostupnou hradbou firewallů, ohnivých zdí či DMZ. A to tak, že dobře. Strýček Google sice nenajde na klíčovou kombinaci slov „scénář + generátor + OVRZ“, ani jednu stránku, ale to není směrodatné. Zarážející je, že i taková těžké váha jako je MinӨhledač si na tomto zadání vyláme zuby. Zřejmě borci ze štatlu někde udělali chybu. Ale zpět k tématu.

ScénOVRZátor (můj ryze soukromý název pro generátor scénářů OVRZu) existuje. To je prostě pravda jako, že Elvis žije  a Amíci nikdy nebyli na Měsíci. Zcela jistě je jeho jádro napsáno v jazyce Brainfuck, s využitím  architektury x128  procesorů a SIMD instrukcemi. Nebudu dalek od pravdy, že kromě několika doktorů z plzeňské university třetího až čtvrtého věku, se na jeho vývoji podílel i legendární tvůrce neméně slavného programu pro zrychlení internetu. Ten, jehož jméno nesmí být vysloveno (nicméně zasvěcení vědí) je jeden z mála na sever od obratníku Kozoroha, který je schopen se zhostit takovéhoto úkolu. A co víc, zdárně ho i vyřešit. Takže tvůrce známe, teď se zkusíme podívat na to, jak vlastně generátor funguje.

V první fázi je potřeba pozdravit obligátním „Hello World“

++++++++++[>+++++++>++++++++++>+++>+<<<<
-]>++.>+.+++++++..+++.>++.<<++++++++++++
+++.>.+++.——.——–.>+.>.

Potom je nutné zadat počty a jména protagonistů (internet není nafukovací, nebudu je vypisovat všechny). Dalším nezbytným krokem je informace o výších hypoték jednotlivých protagonistů a jejich nesplacených úroků a jistiny. Tato informace je nezbytná pro stanovení výše honoráře. Navíc, po stisknutí Red Button, je tato odeslána příslušnému FÚ. Potom operátor zadá, kde přibližně v Kamenici se bude scéna odehrávat. Pro výběr může použít Array Dropdown s předvolenými destinacemi této fiktivní megapole. Připomeňme si nejznámější lokace: U čerta, Share, letiště, u Mázlů f kuchyňy (Mázl je totiž děsnej tvrďák) a samozřejmě Central park a Ř-úúúžofka (brouku). Následně program rozdělí protagonisty podle gender policy na male a female. Rekursivní metoda konečných prvků provede náhodný výběr a sestaví páry, které budou v následujících dílech k sobě poutány různými pojítky. Vytvoření vazby pomocí pyje, hypotéky nebo tchýně je poměrně obvyklé, pouta, chomout či horolezecké lano se nevyskytují tak často. Zde je nutno připomenout, že procesor řídící celý tento generátor, má známou chybu s plovoucí čárkou a je tedy jen otázkou času, kdy sestaví páry stejného pohlaví, či někoho z lidí sváže s případným domácím zvířete. Právní způsobilost navazovat vztahy v této verzi programu zatím není ošetřena.
Místo, herce a vztahy máme, ještě musíme zajistit pacienty a jejich diagnózy. Zde si nelze nevšimnout, že se tvůrci inspirovali u kolegů v zámoří. Tato část programu byla nedávno ošetřena patchem KB89698, který řešil chybu v metodice úchopu injekční stříkačky sestrou, nesprávné hodnoty při měření tlaku na přístroji OMROM 2715 a pád programu při dělení nulou.

Máme nyní víceméně zadány všechny hodnoty které potřebujeme a nezbývá než spustit samotné generování scénáře. To většinou proběhne v několika krocích a postup je signalizován zeleným gauge. Jakmile je proces generování hotov, na monitoru generátoru se zobrazí tiskový výstup kompatibilní s formátem Open Office. Obsluha může tento výstup exportovat do PDF, Excelu a CSV. Nyní nezbývá než výsledek vytisknout v požadovaném počtu kopií, ty rozdat zúčastněným a krokem veselým (zase z toho něco kápne) se odebrat na plac.
Program má také zabudovanou funkci Death, kdy je pomocí zaškrtávátka (checkboxu) označena postava, jejíž představitel se již dále nebude v seriálu vyskytovat. Ať už z důvodů zaplacené hypotéky či žárlivosti partnera. Funkce vypočítá nejbližší možný kritický bod, tedy místo, kdy může postava nějak logicky opustit děj a také stanoví důvod tothoto opuštění. Možností na výběr zde mnoho není. Za všechny např. infarkt myokardu, řádění rowdies a MUDr. Suk. Pokud je funkce volána s parametrem %zombie, znamená to, že se postava do seriálu vrátí. Zde se nabízí třeba služební cesta nebo válka v Zaire. Program používá plug-in Cimr_hdes ver. 1,1, který ovlivňuje demenci herců.

Další funkce a vlastnosti mi zatím zůstávají obestřeny tajemstvím. Ale slibuji, budu pátrat dál. Otevírá se zde mnoho nového, přímo vybízejícího k vědecké práci. Jo, a abych nezapomněl. Program má na výběr dva vzhledy „OfficeXP“ a „AmiPro Like“.

Na závěr, spíš pro ilustraci, ukázka začátku úvodní rutiny pro generování scény objednávky pití (99 lahví piva) v Baru u Čerta (hrají Lucie, Aleš, Pavla, Gita a pes Bublina, kompars nepočítaje):

>++++++++++[<++++++++++>-]<->>>>>+++[>+++>+++<<-]<<<<+<[>[>+
>+<<-]>>[-<<+>>]++++>+<[-<->]<[[-]>>-<<]>>[[-]<<+>>]<<[[-]>>
>>>>[[-]<++++++++++<->>]<-[>+>+<<-]>[<+>-]+>[[-]<->]<<<<<<<<
<->>]<[>+>+<<-]>>[-<<+>>]+>+<[-<->]<[[-]>>-<<]>>[[-]<<+>>]<<
<[>>+>+<<<-]>>>[-<<<+>>>]++>+<[-<->]<[[-]>>-<<]>>[[-]<<+>>]<
<[>+<[-]]<[>>+<<[-]]>>[<<+>>[-]]<<<[>>+>+<<<-]>>>[-<<<+>>>]+
+++>+<[-<->]<[[-]>>-<<]>>[[-]<<+>>]<<[>+<[-]]<[>>+<<[-]]>>[<
<+>>[-]]<<[[-]>>>++++++++[>>++++++<<-]>[<++++++++[>++++++<-] >.<++++++++[>------<-]>[<<+>>-]]>.<<++++++++[>>------<<-]<[- >>+<<]<++++++++[<++++>-]<.>+++++++[>+++++++++<-]>+++.<+++++[ >+++++++++<-]>.+++++..——–.——-.++++++++++++++>>[>>>+
>+<<<<-]>>>>[-<<<<+>>>>]>+<[-<->]<[[-]>>-<<]>>[[-]<<+>>]<<<< [>>>+>+<<<<-]>>>>[-<<<<+>>>>]+>+<[-<->]<[[-]>>-<<]>>[[-]<<+>
>]<<<[>>+<<[-]]>[>+<[-]]++>>+<[-<->]<[[-]>>-<<]>>[[-]<<+>>]<
+<[[-]>-<]>[<<<<<<<.>>>>>>>[-]]<<<<<<<<<.>>—-.———.<< .>>—-.+++..+++++++++++++.[-]<<[-]]<[>+>+<<-]>>[-<<+>>]+>+<
[-<->]<[[-]>>-<<]>>[[-]<<+>>]<<<[>>+>+<<<-]>>>[-<<<+>>>]++++
>+<[-<->]<[[-]>>-<<]>>[[-]<<+>>]<<[>+<[-]]<[>>+<<[-]]>>[<<+>
>[-]]<<[[-]>++++++++[<++++>-]<.>++++++++++[>+++++++++++<-]>+
.-.<<.>>++++++.————.—.<<.>++++++[>+++<-]>.<++++++[ >----<-]>++.+++++++++++..[-]<<[-]++++++++++.[-]]<[>+>+<<-]>>
[-<<+>>]+++>+<[-<->]<[[-]>>-<<]>>[[-]<<+>>]<<[[-]++++++++++. >+++++++++[>+++++++++<-]>+++.+++++++++++++.++++++++++.——
.<++++++++[>>++++<<-]>>.<++++++++++.-.———.>.<-.+++++++ ++++.++++++++.———.>.<————-.+++++++++++++.—– —–.>.<++++++++++++.—————.<+++[>++++++<-]>..>.<- ———.+++++++++++.>.<<+++[>------<-]>-.+++++++++++++++++
.—.++++++.——-.———-.[-]>[-]<<<.[-]]<[>+>+<<-]>>[-
<<+>>]++++>+<[-<->]<[[-]>>-<<]>>[[-]<<+>>]<<[[-]++++++++++.[
-]<[-]>]<+<]

Tak jako každý rok, tak i letos proběhl v areálu rekreačního střediska ve Svatošských skalách věhlasný teraristický aktiv. Pardon, už několik let povýšený na konferenci. O programu tohoto setkání se rozepisovat nebudu, to udělají jiní a jinde. Já se pokusím přiblížit, jak probíhal neoficiální paralelní program konference. Hlavním protagonistou byla tahle dobrota

která má dle literatury 1.500.000 SHU. Tedy zhruba o padesát procent víc než může mít Naga Jolokia, která je z papriček, které se dají u nás pěstovat, nejpálivější.

Kamarád Richard, o kterém byla zmínka v předešlém příspěvku, neúnavný propagátor kapsaicinu, vodní dýmky a Maroka, vytáhl s potměšilým výrazem ve tváři nenápadnou lahvičku a postavil ji na stůl v jídelně.

Já, jelikož se trochu ješitně považuji za znalce pálivého, jsem neváhal a jal se ochutnávat. Kapátkem ve víčku se mi podařilo na bříško ukazováku nabrat kapičku tmavě hnědé omáčky. Když to množství Richard uviděl, lakonicky prohlásil: „to nedáš“. A protože Richard je zkušenější pojídač čili, neměl jsem důvod mu nevěřit. Zbaběle jsem to „ohromné množství“ Bomby, asi tak 2×4 mm utřel do toaletního hajzlpapíru a kapátkem vytvořil množství o ½ menší. Labužnicky jsem kapičku o výměře asi tak 4 mm² setřel jazykem. V další pikosekundě jsem litoval dne, kdy jsem byl počat. V ústech se odehrál malý jaderný výbuch. Tři vteřiny po Velkém třesku existovala již většina známých prvků současného vesmíru, já tři vteřiny po mém Bigbengu začínal opět vnímat. První, co mne zaujalo bylo, že mne pálí pouze jazyk a vstupní část trávícího traktu, asi tak k mandlím. Rty či patro, jak to známe u čerstvých papriček, nikoliv. Taktéž jsem zaznamenal absenci škytání druhdy tak obvyklého. Slzy se draly do očí a o nějakém souvislém projevu se mluvit nedalo. Chuť Bomby ale byla docela zajímavá. Mísila se lehká příchuť ovoce s česnekovým ocasem. Pálivost postupně ustupovala a po nějakých pěti, sedmi minutách už byla situace v cavum oris docela normální, nebojím se říci příjemná. Dozvuky pálivosti nechávaly vyniknout chuti.

Ne všichni ale byli takto nadšení. Někteří nejen že nesdíleli mé nadšení, ale po ochutnání i potupně, v závětří, vrhli. Další nemilé překvapení čekalo ochutnávače v několika následující minutách ex post. Protože drtivá většina ochutnávačů Bomby byli pánové, kteří použili jako jídelní pomůcku některou ze svých rukou, respektive prstů, a protože paralelně s ochutnáváním Bomby popíjeli pivo, limo či víno, byli nuceni odejít jantarovou stezkou vykonat malou potřebu. A tady byl kámen úrazu. Vzhledem k tomu, že na pokožce se Bomba nijak neprojevovala, všichni do jednoho jsme uchopili (rozuměj každý zvlášť) svou chloubu do lateralitní ruky. Nastala druhá část Finální odpovědi. Shaft penisu již během výkonu mikce začal neskutečně pálit. My, tvrďáci, jsme to nedávali najevo, slabší jedinci vydávali různé zvuky doplněné bolestivými grimasami, a ti nejzženštilejší z nás si dokonce ohambí chladili sněhem.
Druhý den jsem si obědovou polévku ochutil Bombou opět. Nejsem přece bábovka, zkušeností mám až až, tak copak. Namočil jsem čistící špičku tapťátka do vršku Bomby a  tu potom vykoupal v polévce. Při druhé lžíci jsem se začal neskutečně potit a při třetí mi znoj z čela natekl do očí. Dalších asi dvanáct minut jsem byl slepý. Při otevření oči neskutečně pálily a navíc ani nedržely v poloze „ON“. Oba postižené smysly, tedy zrak a chuť, se mi navrátily, když už polévka byla studená. Vrátil jsem tedy nedojedený zbytek a šel si pro řízek, bych si spravil chuť. Protože jak se říká: řízkem nezarmoutíš.

Proč ten okázalý úvod, říkáte si asi. No proč, protože na samotném zasetí semínek čili do kypré hlíny toho až tolik zajímavého není.
V jednom nejmenovaném hobby obchodňáku jsem zakoupil okenní skleníček, rašelinové pěstební kornoutky a speciální směs zeminy pro výsev a pěstění. Rozboural jsem sušené papričky, které jsem dostal od kamarádů darem, otevřel plastikové pytlíčky s našetřenými semínky ať už z vlastní sklizně nebo z obchodu, udělal ďolíčky a uložil semínka do hlíny.

Seznam papriček, které se pokusím letos pěstovat

• Fatalii
• Habanero Chocolate
• Naga Bih Morich
• Naga Jolokia
• Jalapeños Purpure
• Serrano
• Scotch Bonnet Red
• Piri-Piri
• Noname z Cejlonu
• Noname z Bornea (loc. Mount Kinabalu)
• Fresno
• Red Peter Pepper
• Yellow Peter Pepper
• Noname z Hornbachu

a v neposlední řadě celý truhlík mého oblíbeného Jalapeños.

Na jednom z českých serverů věnujících se čili jsem našel zajímavý recepis, který si zamilovala téměř celá rodina. Původně pochází zpoza Atlantiku, kde mu říkají Jalapeño Poppers, ale u nás taky zdomácněl.

Budeme potřebovat zelené Jalapeños, strouhaný sýr, měkký sýr a slaninu. Druhy sýrů nejsou nijak striktně definovány, stejně tak ani poměr míchání. Já jsem vyzkoušel lučinu a goudu. Papričky rozřízneme podélně, vydlábneme semeník a do vzniklé vaničky vmázneme směs sýra. Poměr sýrů zase nechám na vytříbené chuti gourmeta. Takto naplněná Jalapeños zamotáme do slaniny. Ta by měla být pěkně prorostlá, široká tak akorát na papričku a dlouhá tak, aby se tato v ní aspoň jednou otočila. Tedy abychom vytvořili aspoň jeden závit. Takto nachystané závitky vložíme do vyhřáté trouby a pečeme při 200°C tak dlouho, než slanina zezlátne.
Tato pochoutka má jen jednu vadu. Libovolné množství, které připravíme, je vždy menší,  než malé množství. Dobrou chuť

A jen tak mimochodem, včera jsme si s mou drahou chotí pořídili krásný nový skládací plastový skleník. Zatím ale nevíme, kam ho dáme.

Čtěte také:

• Hlavně, že huba pálí

Doufám, že se i vám bude líbit.

Chcete mít na tento čas trvalou vzpomínku? Každý den těhotenství je jedinečný a žádný se již nebude opakovat. Nechte si udělat časosběrný portrét Vás a Vašeho miminka v období, kdy jste ještě jedno tělo. Přiberte sebou partnera, sourozence a zachovejte neopakovatelný půvab tohoto období.  Neváhejte nás kontaktovat.

Kam dál?

• Nabídka služeb
• Ceník
• Galerie

Naše osmičlenná, genderově nevyvážená skupina dobrodruhů, opustila svá pracoviště a za hustého dopoledního trafficu se přesunula na Svatováclavské náměstí v Olomouci. Zde jsme byli svědky toho, jak blondýna z Mlsné kočky, dokáže svou felicií spolehlivě zaparkovat na místě, které by normálně stačilo třem průměrně inteligentním lidem v o poznání větších autech.

Výstup jsme zahájili s prvním úderem zvonu Panna Maria Svatohostýnská, který ohlašoval 11 hodin. Kolega velmi lapidárně vyjádřil atmosféru a zvuk skoro pětitunového zvonu slovy „tak tomu říkám bigbít!“. Zvonil nádherně a z bezprostřední blízkosti nebyl zvuk vůbec nepříjemný, spíše majestátní. Protáhli jsme se mezi trámovím, v uších nám lehce zvonilo, a postoupili po plechových schodech ze zvonice do prvního, postupového tábora.

Fascinující pro mne bylo točité schodiště stoupající středem věže odtud až do krovu. Moderní, ocelové schodiště a bílé zdi s okny kolem, ve mě, nevím proč, evokovaly vzpomínky na A. C. Clarka a jeho Setkání s Rámou. Výstup vzhůru, levotočivou zatáčkou, trval nějakých pět minut a někteří to v polovině vzdali a zahanbeně se vrátili. Na konci schodiště nás čekal průchod střešním pláštěm na ochoz. Nad mou hlavou se nacházela úchvatná symetrie ocelové konstrukce samotné špičky věže. Byla ve tmě, moje SB-800 si ale s tímto malým hendikepem docela snadno poradila. Zde jsme mohli vyslovit větu, na kterou se většina z nás těšila už od samé paty věže: „vrchol je dobit“. „Dobit, no nic moc“. „Když to srovnám s tím výletem na Kokořín…“

Postupovali jsme po ochozu, jak řekl kolega „antiklokvajs“, a obdivovali jsme panoramata města a velmi blízkého okolí, protože inverze, opar, či co to bylo za sračku, znemožňovala výhled kamkoliv dál do kraje. Jelikož jsme byli expedice se stavařským duchem, muselo zákonitě dojít na diskuzi o technickém řešení provedení stavby tehdy a její možné variace dnes. No prostě, došli jsme k závěru, že dnes by takovouhle krásu nikdo nepostavil, a když, tak o co by byla nižší, o to by byla škaredší a dražší.

Dvorky pod námi se líbily většině pánské části výpravy, protože svou titěrností dávaly jasně najevo, že jsou dobré tak akorát na cigáro a na nějakou tu bečičku. Žádné hektarové lány ředkviček a jiných bylin se na ně prostě nevejdou.

Po zhruba třetím okruhu jsme svorně usoudili, že nic dalšího nevykoukáme a vydali jsme se tedy na sestup. Ten proběhl bez větších obtíží. V prvním postupovém táboře jsme přibrali odpadnuvšího kolegu, sestoupili do zvonice, prosmýkli se kolem všech třech zvonů a po kamenném točitém a širokém schodišti pohodlnou chůzí sestoupili k patě věže.

Na závěr výpravy jsme si pořídili společnou fotografii, symbolicky před hrobkou, poděkovali našemu průvodci a vydali se dvěma Škodami Octávia MB s radiálními pneumatikami a standardní výbavou zpět do práce.